Evy Pineda (Tegucigalpa, 1968) nedávno v Praze zahájila svou výstavu nazvanou Kouzelná země Mayů. Acentos de Praga mohlo strávit pár momentů s toutu velmi citlivou honduraskou umělkyní. V tomto zajímavém rozhovoru se s námi Evy Pineda podělila o svůj pohled na umění a na naše hlavní město
Jak bys definovala svůj styl a co ti malba dává?
Můj styl bych označila jako naivní umění s prvky kubismu. Je to pro mě způsob vyjádření myšlenky, která se mi uhnízdí v hlavě, potom, co do mého srdce vnikne nějaký pocit. Jedná se o svérázný styl, který má pro mne velký duchovní význam. Inspiruji se tím, co se děje v mém okolí, mou vlastní minulostí a ostatními umělci, kteří mě povzbuzují k rozvíjení vlastního umění.
Malba je pro mne způsob, jak se vyjádřit a šířit poselství lásky a rovnosti mezi lidmi. Přeji si, aby lidé věděli, že všichni prožíváme své bitvy a radosti a to nás spojuje. Že patříme k sobě a nejsme sami a že naše osobní bitvy budou tím, co nás na konci života definuje jako člověka a nakonec dosáhneme toho, co jsme snili.
Tvou tvorbu ovlivnil kubismus, Praha je velmi protknutá tímto uměleckým stylem – zvláště v architektuře a dekorativním umění. Jak se ti jako umělkyni město líbí?
Praha je město sestavené z příběhů, které nemohly vzniknout na jiném místě... je nádherná a mystická zároveň. Je to město umění, vědy a magie z dob císaře Rudolfa II., to mě ponouká k hlubokému studiu symbolismu, který spatřuji na mnoha uměleckých dílech po městě. Vždy mi naskočí husí kůže z pražských ulic a chodníků dlážděných malými bílými a modrými kostkami, obklopenými architektonickými poklady, protože se často cítím, jako bych se ocitla uvnitř svého obrazu. Svou tvorbou vzdávám hold všem starým evropským městům, jejichž ulice mě velmi fascinují. Praha je mou múzou a má místo v mém srdci.
Je v Praze nějaké místo, které na tebe udělalo zvláštní dojem?
Zaujalo mě toho spousta, zvláště však kostel sv. Mikuláše. Jeho fresky, architektura, čisté a měkké linie mě dojaly k slzám. My umělci vidíme věci, kterých si ostatní nepovšimnou. Jsme schopni vidět autorovy sny, jeho bezesné noci, kdy kreslil a snil. Často chodím týdny kolem čistého plátna, až nakonec ke mě promluví ticho a rozčeří se mi představy. Najednou mohu vidět co v sobě plátno skrývá – tisíc barev a zprávu. Proto si myslím, že když maluji, nejsem sama, stejně jako to mají ostatní mistři umění, inspirace ke mě přichází z míst dalekých od těch pozemských.
Slovanská kultura je od té latinskoamerické velmi vzdálená. Myslíš si, že v umění lze nalézt společnou řeč?
Umění je univerzální jazyk míru a porozumění. Odráží se v něm každý detail umělcova života a řečeno upřímně, každý jsme umělci v určité oblasti. Někdo je schopen to vyjádřit v barvách, někdo v cementu a hlíně, někdo v načrtnutých čarách a jiní zas v krásných skleněných artefaktech. Umění nás spojuje a musí být uctíváno a milováno všemi na zemi. Je to tajná řeč našich duší, jež odhaluje naše intimnosti, naši lásku, vášeň a obavy... Radost a smutek jsou bratři, oba inspirují a usmiřují. Kdybychom všichni mohli malovat a kreslit a utvářet naše sny, nebylo by pak místo, po kterém se procházet, ulice by byly plné uměleckých děl. Je důležité povzbuzovat a podporovat umění v každém z nás, neboť umění uklidňuje, uzdravuje a utváří. Umění je nejvíce oceňované dobro, je to mír mezi lidmi.
S jakými materiály, kromě srdce a duše, pracuješ?
Pracuji s akrylem a olejem. Svá plátna utvářím těmi nejlepšími materiály a produkty. Nyní začínám pracovat na pop-artu, který představím v roce
Tvá tvorba je vyjádřením nejintimnějších pocitů a zkušeností, jak ji ovlivnilo tvé cestování po různorodých místech?
Cestování mi dalo více důvodů proč milovat své umění a proč ukazovat mou cestu se vzkazy více lidem. Na každé cestě potkám nové lidi a klienty, na které jsem čekala. Má díla jsou doma až do doby, kdy přijde čas odevzdat je skutečnému majiteli. Mají svého majitele od chvíle, kdy je utvořím a jen čekám, kdy si pro ně přijde. Myslím tím, že každé dílo je děláno speciálně pro někoho, kdo ho bude milovat a vezme si ho k sobě domů. Nevím, kdo to bude, ani kde se nachází a proto jezdím po světě a hledám ho. Vždy je mi velkou ctí předat mu dílo do jeho rukou. Cestování je pro mne inspirací a dává mi sílu, navštěvuji milovaná místa, na která se pravidelně vracím, svět je mým domovem.
Přestože jsi daleko od domova, Honduras chováš ve svém srdci. Tématem tvé pražské výstavy jsou Mayové a jejich magie, co konkrétního z mayské kultury jsi chtěla ztvárnit ve svém díle?
Mayové představují kořeny, ze kterých pocházím a jsem na to hrdá. Podle mého musí být původní obyvatelé celého světa chráněni, ceněni a respektováni. Chci světu ukázat skutečnou tvář Mayů. Naše kultura je plná laskavosti, barev a inteligence. Přeji si naplnit oči návštěvníků mé výstavy skutečnou barvou a pocity, které naše kultura nabízí. Považuji se za diplomata honduraského umění ve světě a reprezentuji mou kulturu a zemi plnou legend. Jsme silní a veselí a myslím, že toho máme mnoho co předat. Chci lidem ukázat, že nejenom naše okolí jsou plná barev, nýbrž i naše srdce. Mayská kultura je úžasná a já chci svou výstavou poskytnout lidem nový pohled na ni .... barvami a s vášní.
